~ Jezero ~

Efektivní trávení volného času? Ale prosím vás, Faye by musel nejdřív hryznout do zadku nějaký démon, aby se vzdala svého milovaného nicnedělání. Samozřejmě pokud by se jí někdo přímo zeptal, velevznešeně mu oznámí, že ona se teda rozhodně nefláká - protože to, co se všem kolem jevilo jako zevlování k ničemu, bylo pro tuhle holku ve skutečnosti veledůležitá kreativní pauza. Většinu těchto 'kreativních pauz' sice trávila čučením do blba, nicméně byly i momenty, kdy z kapsy vytáhla tužku a skutečně se pohroužila do psaní jakýchsi dramatických pasáží; jojo, věřte nevěřte, Atternelová měla v sobě uměleckého ducha! Jenže tentokrát měl tento duch očividně dovolenou, páč byť Faye pochodovala svojí obvyklou bloumající trasou, věnovala se něčemu až hanebně nekreativnímu. /Kde je ten zatracenej náramek?/ Se svraštěným obočím pomalu otočila hlavou ze strany na stranu, zatímco se šouravým tempem posouvala kupředu. Netrpělivě si u toho poklepávala prsty o stehno a špičkou černých kotníčkových conversek sem tam odkopla nějaký ten šutr, který měl tu drzost připlést se jí do cesty. V jednu chvíli se dokonce zastavila a přešla do podřepu, rozhrnujíc nedaleko cesty rostoucí keř (těžko říct, proč by její milovaný řetízek zapadl zrovna tam, no u Faye jeden nikdy neví). Nějakou tu chvíli tedy hrabala v místním porostu, načež načuřeně nafoukla tvářičky a do chudáka keře flustrovaně bouchla zaťatou pěstičkou. "Já se na to vykašlu." Zahalasila, zatímco se vytahovala nazpět do stoje. Hodila po houští ještě jeden nevraživý kukuč, jako kdyby snad její milovaný doplněk naschvál spolklo a nyní jej odmítalo vyflusnout, načež předvedla otočku o 180 stupňů a vyrazila pryč. Vlastně ani nevěděla, kam přesně míří, každopádně nohy už měly cestu za ty roky docela zautomatizovanou.

Nakonec si to v celé své zakrslosti dopochodovala až k jezeru, kde provedla poslední obhlídku okolí. Hledaný náramek se ovšem ne a ne objevit, v rekaci na což uraženě nakrčila nos a založila si packy na prsou. /Však já si tě najdu, provaze jeden zauzlenej./ Věnovala všudypřítomné flóře pohled á la 'ještě-jsme-neskončily', v následující chvíli přesměrovávajíc svojí trasu přímo na nedaleké molo. Po cestě se ještě sehla pro pár na zemi se povalujících a vyhovujících šutříků; přece jenom, jestli matce přírodě nedobrovolně darovala srdíčku blízký doplněk, měla právo zaházet si do jejích vod aspoň pár žabek. A taky, že se si zaházela - neprve několika loudavými kroky přešoupla svoje velectěné pozadí ke kraji mola, pak soustředěně vyplázla špičku jazyka a nakonec předvedla co možná nejlepší nápřah. V následující chvíli už první z kamenů vesele hopsal po hladině, byť výsledný počet skoků Faye zjevně neuspokojil. /Hm, nějak jsem vyšla ze cviku./

Pokud se o někom mohlo mluvit jako o správném polobohovi a jasně... hrdinovi, rozhodně by vám očička neslétli k Dominicovi. Ačkoli jistě, se svým vzhledem ala 'jsem ukázkové Apollonovo děcko, i když s brutálně špatnou muškou' vizuálně takového hrdinu splňoval. A ani dnešek nevybočoval z té řady "musím vypadat jako frajer". S rozepnutou havajskou košilí s barevnými květy a lebkami, doplněné o kraťasy nazelenalé barvy a sandálů, jasně demonstroval, že dneska se potit do arény rozhodně nepůjde a to i v případě, že by od Cheiróna dostal pokárání na demotivování mladších táborníků. Tedy další. Domi osobně neviděl žádný problém v tom, když i ti nejmenší terminátoři nebudou dělat prostě vůbec nic. Och ano, do vzorného instruktora měl na míle daleko... kdyby jím tak byl. Bylo až překvapivé, jak se dokázal změnit, když šlo o šerm nebo o vrtání se v starých dílech. To muselo být vše minimálně perfektní. A když už byl u těch dílů, musel dříve nebo později nalomit pár táborníků, aby ho dostali ven z tábora. Měl perfektní nápad, ze kterého bude i Moe, která se na jeho hokusy pokusy tvářila věčně skepticky a s nakrčeným nosem, prostě nadšená. Mladík byl už opět pár kroků napřed a spíš než samotné vypadnutí z tábora ho interesovala, co vlastně musí vyhrabat, aby jeho beruška jezdila a hlavně létala. Z těch životně důležitých úvah ho vyrušila až tmavovláska, která si to navztekaně přihasila k jezeru, u kterého okouněl i on. Možná by déle pozoroval její pěkný nohy, kdyby před ním nepředváděla tak perfektní komedii. Ačkoli si dal za předsevzetí, že zapracuje na své škodolibosti, přirozené pudy jsou prostě přirozené pudy. Domi se zády opřel o kmen jednoho ze stromů, kterých tam bylo prostě hafo. Spokojeně přihlížel běsnící Atternelce, jenž pochodovala od keře ke keři, občas nebohou rostlinu prohrabala, zanadávala a pokračovala dál. On sám se musel dost snažit, aby se nezačal pochechtávat a vzhledem k tomu, že byl Domi všechno jen ne tichý pozorovatel, zvlášť když se začal smát, přemohl se a pouze si mnul líce a skrýval růžová ústa. Vztekající se dívku měl jako na dlani bez toho, aby se musel ze své pozorovatelny pohnout.

V momentě, kdy se dívka posadila k molu a se svou hysterií, hodnou zfilmování začala do vody házet šutry, tak to vypadalo, že se světlovlasý chlapec už otočí na podpatku a nechá ji svému osudu. Vzhledem k jejímu hudrování to vypadalo minimálně na utopení, ať už její vlastní nebo toho neřáda od Herma, který ji o zámotek tak neférově připravil. Vzhledem k tomu, že by ale tělo on uklízet nemusel, tak se rozhodl spojit příjemné s užitečným... Fajn, nic užitečného na tom nebylo, prostě se mu chtělo navztekanou dívčinu napružit ještě víc, když už byla načatá. Tichounce se k ní připlížil a tak jak byla ji zvedl z mola. Vzhledem k tomu, že byl o pár hlav vyšší než ten zaprdlý rapl, opravdu to pro něj nebylo nic složitého. "A teď jednání druhé... Zlotřilá květena na tebe povolala Trifida, aby se ti pomstil za všechny sračky, které jsi jí způsobila. Nějaké poslední přání?" Dal jí tak tak čas, aby mu na otázku odpověděla, přeci jen mohla se mu vykroutit, nebo vrazit pár facek a to minimálně jeden z nich nechtěl. No a než se nadála až se s velkou pravděpodobností koupala ve studené vodě stejně jako šutry.

Snad by tam spokojeně dřepěla a vrhala šutrama, dokud by se jí krev v žilách nepřestala vařit podrážděním - snad by se pak zvedla a spokojeně odešla, nechávajíc svoje nakvašení utopené kdesi v hlubinách jezera. Snad by dokonce díky své obvyklé přelétavosti přešla ztrátu náramku a začala se věnovat něčemu produktivnímu (no dobře, to asi ne, ale co kdyby!). Jenže ouha, klid v duši chudákovi Faye zjevně dnes nebyl souzen. Zvládla totiž do vody nabroušeně vrhnout ani ne tři kusy horniny, když se jí kolem těla ovinuly cizí pracky; a byť mohla původci tohoto únosu rovnou vrazit kamenem, byla v prvních okamžicích až moc vyjukaná na jakoukoliv reakci. Navíc rozhodně nechtěla mít na svědomí vypíchnuté kukadlo nějakého nebohého spolutáborníka, i kdyby byl sebeoprsklejší. A že tenhle se zdál oprsklý až až, jak se ukázalo v jeho velepoetické promluvě, nad kterou se Atternelová chtě nechtě zakřenila. Vskutku převelice toužila v tu chvíli poslat Dominica do míst, kam slunce nesvítí, nicméně roky pěstovaná vášeň k divadlu v ní převládla a odopověď jí vyklouzla víceméně automatiky. "Ah, řekni Cosette, že jí miluji a znovu se shledáme, až se proóÓ-" Ani chudák nestihla dokončit rozloučení s jejím mladým životem ve stylu Fantiny z Bídníků, páč byla po vzoru kamenů vhozena přímo do jezerních hlubin. A jelikož po božském rodiči zdědila tak maximálně schopnost solidně se ožrat, opravdu v tu chvíli nevytáhla z rukávu žádný supr-čupr polobožský trik a nezachránila svůj zadek před zahučením přímo pod vodu. Sbohem a šáteček!

Kompletně potopená byla sice ani ne tři vteřiny, nicméně i to stačilo k tomu, aby se vynořila s výzorem mokrého čokla. Černé kudrliny se jí připlácly rovnou na pihovatý čumák, z linek u očí se staly dvě rozmázlé šmouhy a oblečení (tedy džínové kraťasy a tílko s logem jakési britské kapely) bylo proméčené skrz naskrz - naštěstí měla Faye alespoň spodní prádlo, tudíž na obdiv světu nevyšlo nic, co svět rozhodně obdivovat neměl. Chvilku tam v téhle parádě prostě šlapala vodu a zmateně mžourala kolem, vykuckávajivši u toho přebytečnou tekutinu z plic; nutno podotknout, že tady ještě skutečně připomínala přiutopené štěně, i když to se mělo každou chvílí změnit. Ani ne za pět vteřin už byla totiž poměrně vzpamatována a upírala na Yordanova značně výhružný kukuč, nyní se již více podobajíc nabroušené čivavě. "Trifid má smůlu, páč antagonista rozhodně nehodlá chcípnout hned na začátku druhého dějství." Zahlásila, zatímco se jedním tempem přemístila blíž k molu. A byť její původní nakvašení lehce povadlo (říkala jsem přece, že je to přelétavá blbka, emoční stavy nevyjímaje) a zkombinovalo se s divadelním duchem, vztek ještě v Atternelovce ani zdaleka nedohasnul. Tudíž jakmile se dostala dost blízko souše, využila veškeré síly k co největšímu cákanci. Jasně, se svými nudlovitými packami rozhodně nebyla žádný Rambo, ale z principu si prostě cáknout potřebovala; i kdyby to mělo na břehu stepujícímu zákeřňákovi namočit jenom jediný cenťák jeho dovolenkového ohozu.

Dívčině by se zřejmě vysmál. Teda, kdyby nebylo té její dramatické repliky. Dominic nebyl žádný artyčok nebo suchoprd, aby jí zkazil to skvělé antré, kterým se uvedla na tu soukromou scénu. Proto jako správný parťák ji neztrapnil začátečnickou chybou v podobě palmy. V podstatě by jen stál a tupě zíral a nijak by nezareagoval na ta dojemná slůvka. Inu, blonďák mohl být sebevětší škodolibec, ale vzhledem k tomu, co s tou žábou už udělal, aby se zapsal mezi herce a hérečky, tak musel reagovat pohotově. Zatímco ona se rozhodla navodit pochmurnou atmosféru, on sám nezačal citovat nějakou postavu z Les Mis, ale využil příležitosti, dokud byla dívka zmatená, mokrá jako myš a jako bonus? Nikdo, kdo měl funkční oči, by si o ni neopřel ani kolo. Jasně, třeba to byla povrchní úvaha, ale mladík by se vysmál každému, kdo mu tvrdí, že se hodnotí výhradně nádherná duše, i když holka vypadá jako by ji vytáhl krávě z huby, která ji stihla už aspoň jednou přežvýkat. Navzdory tomu, se na ten zmáchaný, picassovský kukuč koukal jako na svůj osobní ideál krásy. V bouřkově šedých očích byla něha a na tváři pohrával zčásti vzdorovitý a zčásti zamilovaný úsměv. Náhodný pozorovatel by mohl snad tvrdit, že je v tom takříkajíc až po uši. Klekl si na kolena, už , už k ní natahoval obě ruce. Snad by jí nabídl i košili, kdo ví. "Dost už tvých slov o tmě, dej sbohem bázni své. Jsem zde, dost už těch řečí, se mnou budeš v bezpečí..." Zpočátku pouze recitoval, ovšem v druhé fázi, kdy se jí tak romanticky vyznával, nechal krásně vyznít svůj hlubší bas. A tohle k ní paradoxně pronášel, když nebohá dívka kašlala, plivala vodu. Doufal, že nepůjde ven i její snídaně, protože by to zkazilo zase jeho výstup. No co? Musel myslet prakticky... Ale jejich frázování a přihrávky fungovali pěkně, show mohla pokračovat.

Z role nevypadl ani když na něj Faye upírala zabijácký pohled. Už jen zbývalo, aby za ní přišel s nevinnou otázkou: Copak, miláčku, bolí tě hlava? Dneska nic nebude, viď? K tomu naštěstí nedošlo, jelikož Atternelka chytila doslova i metaforicky druhý dech. Kdyby neměla tak krátký nožičky a ručičky, hádal, že nezbývá moc a pokusí se ho zkopat do hranaté koule a oplatit mu přepadovku pár flákanci do míst, která opravdu plná modráků mít nechtěl. A opravdu se mu nechce vymýšlet další storku pro své obdivovatelky, jak hrdinně k tomu bebí vlastně přišel. "On se Trifid antagonistovu skonu, který přijde těsně na závěr vůbec nediví. Chudák antagonista není tak dobrý, aby divákovi nevypadl z paměti, když pojde na začátku druhé-" Teď se musel bohužel odmlčet on, jelikož a protože se mu dostalo neverbálně slíbené satisfakce. Výjimečně se ukázalo, že nemá tak mizernou mušku, jak se mohlo zdát, on se Domi ani nijak zběsile nesnažil uhnout a proto byl i on hezky nahozen. Zklamaně pomrkával a vytíral si vodu z očí, jelikož jeho obličej a částečně i stajlová košile. Možná jsem si měl ty sluneční brejle přece jen vzít... Naštěstí tak nějak počítal s možností namočení, proto nebyl tak pohoršen jako ona. Ano, vskutku, Dominic Yordanov, který se tak snadno urazí a vytočí a je kolikrát větší drama queen než holky v pubertě to přešel jen tak, že se zvedl, malinko se zamotal a prohrábl si světlé pačesy. Provedl malátný pohyb druhou rukou. Div, že neměl smrt žízní na jazyku z něj vylezlo, "o, o... to vedro!" A tak jak byl se zřítil z mola. Chudinka Domi alias Elisabeth Swanová. Byť Faye nahodil větší šplouchanec ještě jednou, aby jí to snad nebylo líto, teď byli oba dokonale zmáchaní. Ve chvíli, kdy se vynořil neměl moc slušnosti, aby se tvářil kajícně. Ač se mohlo zpočátku zdát, že přišli komplikace, on se topí a z vody vychází bublinky právě proto, prostě a jednoduše se jen pochechtával.

Nějaké vyznávání si pan Yordanov může zjevně strčit za klobouk, páč ani od Chagnyho kradené verše Faye v jejím stavu á la mořská příšera nijak neobměkčily. Ba naopak, zprvu to vypadalo, že se vysápe na molo a stáhne chlapce za sebou do temnotemných hlubin - no to by ovšem vylučovalo jakékoliv další přihrávání replik, tudíž původní plán musela lehce pozměnit. Postupně tedy přešla z načuřeného kukuče k zlověstnému úšklebku, který ještě nabral na intenzitě ve chvíli, kdy jejího společníka zasáhla jezerní sprcha. "Tvá slova jsou jen bzučením mouchy v mých uších, ty trifide jeden okoukanej." Prohlásila s teatrálně přehnaným flegmatismem, načež spokojeně přivřela kukadla a položila se na hladinu do pozice mrtvolky. Havraní vlásky se jí tím pádem hezky rozestřely po vodě a tmavý ohoz  vynikl v celé jeho melodramatičnosti, tudíž antagonista konečně dostal svůj moment slávy. Šlo ovšem o hanebně krátký moment, páč trifid přemístil jeho neomalené pozadí také směrem k jezernímu dnu a ohodil tím pádem chuděru Atternelovku dalším šplouchancem. Místo 'Faye: Zloba' přišlo tedy 'Faye: Zmáčená fena sequal', již brzy ve vašich kinech. Tak vedro, jo? S protočením panenek si protřela kukadla - čímž se jí linky rozmázly ještě víc, no to už v onen moment bylo poměrně jedno - a předvedla ve vodě takový polovičatý kotrmelec. Díky tomu se dostala do pozice, ve které mohla Dominicovi koukat z bulvy do bulvy, což byl přesně záměr; prej  vypadávat divákum z paměti, pf! Jen počkej..Nebo ne? Na pár okamžiků zmatečně zamžourala chlapcovo směrem a ztuhla, páč v jejím zamlženém vidění scéna před ní skutečně působila, jako kdyby se chuděra milovník topil. Jakmile se jí však v mozku pospojovalo pět a pět a došlo jí, že se ten piškot jenom pochechtává, bez váhání k němu doplavala blíž a vzala jeho hlavu do svých pidimidi pracek.
"Říkej, že mě máš rád láskou stálou, touhou v očích popleť hlavu mou..." Vydechla, bez problémů přehazujíc role ze zapšklého padoucha k vysněné (a zasněné) Christině; aneb k něčemu ten božský rodič ochlasta přece jenom bude, né že né. V následující chvíli oplatila chlapci jeho počáteční vyznávání stejnou mincí a v celé svojí zmoklé kráse obdivně zamrkala na jeho zmoklou krásu - těžko však říci, jestli u toho vypadali víc jako Raoul a Christine, nebo spíše mokří Lady a Trump. Tak či onak, bylo tam té romantiky na chuděru Faye nějak moc, tudíž po pár okamžicích zamilovaného čučení pokřivila rtíky v zlomyslném poloúsměvu. Následně mokré ruce přemístila z Yordanovo ksichtíku do jeho hára; a to, samozřejmě, jak se patří pocuchala. "Tak, hned seš fešnější, lásko moje jediná."